Ještě před dvaceti lety byla vlastně jediným autem, které bylo možné koupit na území ČR jako nové v klasickém autosalonu, Škoda Favorit.
První známou automobilkou, která na území republiky začala budovat své autosalony a tím likvidovat faktický monopol značky Škoda, byl v roce 1991 Opel.
"Ono se to dnes už málo ví, ale třetím ve hře o mladoboleslavskou Škodovku byl na počátku 90. let koncern GM, pod který značka Opel patří," vzpomíná Andrej Barčák starší. Tento muž, který si na krátký čas vyzkoušel i post ministra zahraničního obchodu, nakonec ve službách této ještě nedávno největší světové automobilky skončil. A probojoval se i na hodně významné posty.
Podle Barčáka to tehdy GM myslel s koupí Škodovky velmi vážně a současně chtěl i tehdejší Bratislavské automobilové závody, dnešní Volkswagen. Prý by zůstal zachován vývoj vlastních modelů značky, ale také by se tu dělaly modely s jinými logy.
Průzkum trhu s pomocí metru
Když privatizace dopadla ve prospěch Volkswagenu, lidé z GM v republice zůstali a dělali také jakýsi průzkum trhu. "Protože evidence motorových vozidel byla jen na kartotéčních lístcích, chodili a měřili délku lístků složených v šuplících. Protože část lístků byla ohmataná a tudíž se jich do šuplíku vešlo méně než těch označených, je jasné, že vycházely značně nepřesné počty," vzpomíná s úsměvem Andrej Barčák.
Samozřejmě také lidé z GM vytipovali lokality, kde by měla být páteřní síť dealerů. "Mým úkolem bylo vybrat správné lidi, kteří by měli dealerství vybudovat a nakonec jsme v lednu 1991 podepisovali prvních šest dealerských smluv," říká bývalý manažer.
"Většinu lidí jsem už z dřívější doby znal nebo jsem je měl doporučené. Byli to například lidé, kteří v malé privatizaci získali nějaký vhodný objekt nebo se jednalo o bývalé šéfy servisů či prodejen Mototechny. Původně jsem třeba chtěl odmítnout pana Srbu, který je dnes jedním z největších prodejců, ale on mě ukecal," vzpomíná Barčák.
"Věděl jsem, že má jen domek v Jílovišti, a že v těch prostorách není absolutně možné vybudovat autosalon a servis. On to ale postupně dokázal.." Přesto podle něho centrála Opelu musela podstatně slevit ze standardů, které vyžadovala po nových dealerech v zemích západní Evropy.
Prodávat se mohlo i v obýváku
Podobný případ byl podle něho Jiří Novák, dosud dealer v Ústí nad Labem. "Auta začal prodávat v obýváku, a když se sešlo hodně lidí, tak se auta objednávala v hospodě. Pro jednoho mechanika měl místo v garáži, druhý pracoval na ulici, vzpomíná Andrej Barčák na poměry, které jsou dnes pro značkového dealera naprosto nepřípustné.
V té době byl v republice obrovský hlad po autech, protože kvalita favoritu přece jen nebyla taková, jakou si mnozí představovali, problém byl ale s cenou všech aut ze západu. "Kdyby se tehdy prodávala corsa za cenu, která odpovídala z přepočtu marky 18-19 Kč, stála by 450 000 Kč. Nám se ale podařilo při jednání s továrnou cenu srazit na 244 900 Kč," uvádí Barčák. Na tehdejší dobu to i tak samozřejmě byly obrovské peníze, ale dnes to odpovídá nějakým 170 000 Kč, což je cena, za jakou se dnes prodávají menší auta než je corsa či fabia.
Úspěch Opelu, který se pak na řadu let stal nejvýznamnějším importérem do republiky podle Barčáka spočíval především v tom, že na trhu byli dřív a dělali to pak i lépe než konkurenční značky. "Přitom třeba Renault a Fiat tady měly dokonce již předtím servisní síť v autodružstvech," dodává.
Kanystry má ještě schované
Některé lidi ale v počátcích naopak od koupě Opelu odrazovala i jejich nesporná technická vyspělost. "Už tenkrát měly všechny motory na bezolovnatý benzin, což byl samozřejmě problém, protože v republice bylo tenkrát jen několik čerpacích stanic, kde bylo možné toto palivo natankovat. Proto jsme museli dávat ke každému autu mapu s vyznačenou čerpací stanicí s tímto benzínem," vysvětluje záludnosti tehdejší infrastruktury.
On sám prý má dodnes schované kanystry. Měl jich vždy v kufru svého služebního auta hned několik. "Narychlo mi tehdy jako služební auto přidělili Pontiac a ten měl samozřejmě poněkud vyšší spotřebu. Abych neuvízl, musel jsem mít stále rezervu bezolovnatého benzinu s sebou," uzavírá Andrej Barčák.
