Minulá generace modelu Sorento znamenala pro značku Kia v České republice počátek úspěchu, který přetrval do dnešních časů. Nové Sorento, které se před nedávnem začalo prodávat, a které jsme měli možnost týden zkoušet, je jiná, ale nedá se říci, že nezajímavá káva.
Předešlý vůz měl žebřinový rám a v podstatě se dalo říci, že mimo silnice dokázal skoro tolik, co třeba Mistubishi Pajero a podobné vozy. Lidé však už do terénu nechtějí, chtějí jen pocit sucha a jistoty. A tak se vývojem z vozu, který klidně mohly používat pracovní čety elektrikářů či jiných dělníků pohybujících se cestami necestami, stalo klasické SUV.
Tedy auto, které poslouží dobře kdekoli. Městem počínaje, přes dálnici až po kluzké namrzlé, zablácené či sněhem pokryté horské silnice.
Když je "ouvej" pomohou tlačítka
Do skutečného terénu jsme nejeli. Omezili jsme se na zhruba padesát kilometrů po rozbitých polních a lesních cestách. Na to stačil režim auto, který automaticky rozděluje točivý moment na čtyři kola podle aktuuální potřeby. Kdyby bylo bláto, mohli bychom zapnout i režim Lock, který pohon 4x4 uzamkne až do rychlosti 40 kilometrů. Jenže bylo sucho. Tlačítko asistenta pro sjíždění z kopce jsme ale zkusili. Funguje. Opravdu stačí jen točit volantem, brzdit netřeba.
Technická data
- Kia Sorento 2,2 CRDi 4x4
- Rozměry (d,š,v) v mm: 4685, 1885, 1755
- Objem zavazadlového prostoru: 535 litrů (5místné provedení)
- Spotřeba: 6,7 litru
- Max. rychlost: 190 km/hod
- Cena této verze: od 759 980 Kč
Kromě žebřinového rámu auto přišlo v nové generaci i o tuhou zadní nápravu. Je proto logické, že díky víceprvkovému zavěšení bude auto snáze a ochotněji zatáčet, což se ostatně potvrdilo hned během prvních desítek testovacích kilometrů jak po ulicích hlavního města, tak i na převážně rozbitých silnicích Středočeského kraje.
Také houpání ve srovnání s minulým sorentem ubylo. Podvozek je podle našeho názoru přesně takový, jaký mají řidiči "esuveček" rádi, tedy dostatečně komfortní, ale měkký jen do té míry, aby se při přejezdu nerovnosti karosérie nerozhoupala a v zatáčce nenaklonila nad mez, která už je nepříjemná.
Motor nemá chybu
Zvyknout si na způsob ovládání auta je snadné. Potěšilo hlavně řazení, které už je výrazně lepší než například u některých francouzských značek.
Další kladnou stránkou auta je nepochybně motor. Snad všechny dieselové motory CRDi, které v posledních letech Korejci (případně Slováci v Žilině či Češi v Nošovicích) namontovali do evropských modelů Hyundai a Kia, byly velmi dobře. Motor 2,2 CRDi není výjimkou.
Nejenže jeho skoro dvě stě koní a točivý moment 422 Nm (již při 1800 otáčkách) dokáže skoro dvě tuny vážící auto rozpohybovat na stovku pod deset sekund, ale navíc je i tichý a poměrně úsporný. Dá se s ním docela dobře jezdit v kombinovaném provozu za nějakých osm až osm a půl litru nafty. To se dá vysledovat na palubním počítači, jehož ovládání je ale velmi nepraktické pomocí tyčinky v kapličce přístrojů.
Buďto sedm lidí nebo pět s kufry
V sorentu se dá dobře bydlet. Sice tu kromě kožených sedaček a velkého střešního okna zase tak moc luxusu vinou použitých levnějších a někdy ne zcela dokonale zpracovaných plastů vidět není, zato je tu spousta místa a také mnoho odkládacích prostorů na různé drobnosti. Ani pět dospělých se nebude mačkat. Navíc můžete dozadu do třetí řady přibrat ještě dvě děti. Ty se tam vejdou velmi dobře, dospělí pochopitelně jen v případě krajní nouze.
Pokud je ale auto takto obsazeno, počítejte s tím, že zavazadla budete muset nechat doma. Kufr má při sedmimístném obsazení hodnotu objemu jen 111 litrů.
Potěší i jedna vyloženě technická vymoženost. Tou je couvací kamera, jejíž obraz se promítá do vnitřního zpětného zrcátka.
