Mégane RS. Snadno dosažitelná rychlost

Radek Pecák Radek Pecák
30. 5. 2010 0:50
Snadnost ovládání tohoto ostrého hatchbacku místy až bere dech
Foto: Radek Pecák

Každý z nás má zažitou nějakou silnici a ví, jak rychle se v té či které zatáčce dá s běžným rodinným autem jet. Jenže tahle zažitá data musíte značně přehodnotit, pokud si (třeba poprvé v životě) sednete do Renaultu Mégane RS.

Tento vůz, který ze základu poskytnutého běžným méganem s karosérií kupé vytvořili inženýři  z divize Renault Sport, dokáže přesvědčit každého pochybovače, který předtím v hospodě s kamarády u piva tvrdil, že všechna dobrá auta již byla udělána. Dobrého řidiče pak na klikatých okreskách dokáže ubezpečit o tom, že je skutečně možné na rychlostních vložkách soutěží rally docilovat rychlostního průměru přes sto kilometrů v hodině.

A to prosím s běžnou verzí RS, která je o trošku civilnější  než verze Cup. (Ano, Renault tenhle vůz nabízí skutečně s civilnější výbavou, kde je dokonce i navigace a relativně běžná sedadla nebo v takzvané verzi Cup, která má ještě více snížený podvozek, diferenciál se zvýšenou svorností na přední nápravě a uvnitř třeba sedadla Recaro.)

Výhled zezadu je jako z tanku

Ale popořádku. Vzhled auta sice jednoznačně napovídá, že Mégane RS není auto pro slečinky. Na druhou stranu -  předek je tak trošku zvláštní. Pokud ale auto obejdeme, obrovitánská koncovka výfuku uprostřed či difuzor už dávají jasně okolí najevo, s čím má tu čest. Ostatně, můžeme vám garantovat, pokud se samozřejmě nepřihlásíte na sraz supersportů, kde by 250 koní skrytých v dvoulitrovém motoru bylo směšně malinko, že na silnicích se vám ostatní řidiči budou brzy dívat právě na tuto část vozu.

Interiér je pro ty, kteří sedí vpředu, docela příjemný. Sedačky jsou uzpůsobeny pro téměř každou postavu, jen masivní volant se žlutou "zaměřovací" vyšitou čárou uprostřed a žlutý číselník otáčkoměru o něčem vypovídají. Vzadu sice také jsou sedačky, jenže výhled je odtud téměř stejně špatný jako z průzoru z tanku, místa pro žádnou část lidského těla také není zrovna nazbyt.

Technická data:

  • Zdvihový objem motoru: 1998 cm3
  • Nejvyšší výkon: 250 koní při 5500 otáčkách
  • Nejvyšší točivý moment: 340Nm při 3300 ot.
  • Max. rychlost: 245 km/hod
  • Zrychlení 0-100 km/hod: 6,1 s
  • Spotřeba: 8,4 l/100 km
  • Velikost nádrže: 60 litrů
  • Velikost kufru: 344 litrů

Pro ty praktičtěji zaměřené ještě nějaké informace o kufru: Ten určitě není malý a třeba pro dvojici cestující na týdenní dovolenou (nejlépe třeba někam, kudy se jede přes alpské silničky) by měl v pohodě postačovat. Jenže podlaha je dost nízko pod masivním prahem, takže ukládání a vyjímání předmětů není úplně nejsnazší.

Podstatné u tohto vozu jsou ovšem jízdní schopnosti. Začněme  třeba u výkonu motoru. Aby se z dvoulitru podařilo dostat 250 koní, bylo nutné přidat turbo. A přidáno bylo neobyčejně šikovně. Motor vůbec nemá typický projev turbomotoru. Zátah je naprosto přirozený, i na sebemenší sešlápnutí pedálu i v otáčkách lehce nad volnoběhem auto reaguje bystře a poslušně jako dobře vycvičený kůň. Tady chyba není.

Navíc, pokud zrovna nechcete závodit, do nějakých 4000 otáček není ani hlučný. Pokud se ale dostanete za tuto hranici dále přišlápnete plyn, měli byste bedlivě sledovat otáčkoměr. K hranici omezovače se totiž dostatene velmi, ale opravdu velmi rychle.

Ach to řazení!

Co brzdy? Bez výhrad. Ani po hodinové velmi ostré jízdě po okresních silnicích na Křivoklátsku nejevily nejmenší známky únavy. Řízení? Přesné a rychlé. Téměř z každé situace lze jemnou korekcí volantu perfektně vybruslit. Podvozek? Na auto v této cenové kategorii prakticky dokonalý. Pokud se budete pohybovat po silnici, která je pokrytá něčím, co lze třeba i s přimhouřením obou očí nazývat asfaltem, přilnavost bude i ve skoro sebevražedných rychlostech skvělá. Tlumiče si poradí i s takovými dírami v povrchu silnice, že vám to připadá až nemožné. 

Moc nechápeme, proč na francouzských vysokých technických školách nerozšíří výuku o převodovkách. Řazení je totiž tradiční slabinou takřka všech automobilů, které zde vytvořili a mégane RS bohužel není výjimkou. Na sportovně zaměřený automobil má příliš dlouhou řadící páku, dráhy jsou dlouhé a kvůli gumovému odporu musíte mít ruku na řadící páce o chvilku déle než byste si představovali.

Pokud vás zajímá spotřeba, asi jste již předem tušili, že jezdit za 8,4 litru v kombinovaném řežimu, což udává výrobce, by asi nezvládl ani františkánský mnich. Za 11 se však dá při běžné jízdě s manželkou na chatu jet. Jakmile si však v neděli ráno přivstanete a pojedete si vyčistit hlavu, tento údaj se zdvojnásobí. Je to ovšem logická daň a můžeme garantovat, že ji budete rádi platit.

 

Právě se děje

Další zprávy